Těžko. Když se zhasne, je tma. A zima. A fotit ve tmě je drahé a bolí to. Kdo to zkusil, ví. Kdo to nezkusil, má ještě pořád zdravé nervy a pěkné vztahy s asistenty.
Posledních pár let fotíme a točíme pro zbrojní průmysl. Noční vidění, termovize, zbraňové svítilny, infračervené lasery. Všechno, co vyrábí firmy, jejichž produkt dává smysl jen potmě. A všechny tyhle firmy mají jeden společný problém. Chtěly by ukázat, že jejich přístroj vidí tam, kde lidské oko nevidí. A já jim to mám vyfotit foťákem, který ve tmě vidí ještě hůř, než to oko. Tak určitě…
Takže noc řešíme pořád. Zatím jsem objevil čtyři způsoby, jak takovou noc vyrobit. Čtyři cesty, od té, která bolí nejvíc, po tu, která je úplně zadarmo. Tady jsou zprávy z cest.
Opravdová noc: nejhorší varianta
Začnu tou nejhorší. Fotit fakt v noci. To je mi většinou tma, zima a chtělo by se mi spinkat.
Na celou scénu potřebujete velká světla nebo záblesky. K tomu malá praktická světla, která dokreslí prostor. Lampa v okně, svítilna na zbrani, reflektor auta, displej. Všechno musí dávat smysl a všechno musí někdo nosit, zapojit a hlídat. A taky to pak ve tmě najít, když máme hotovo a balíme, což bývá ještě záludnější úkol.
V lepším případě fotíme tam, kde už nějaká světla jsou. Ulice, přístav, továrna. Tam jen doplňujeme. Pravidlo pro noční světla je přitom jednoduché. Světla musí být slabá. Nebo naopak silná. Že to nedává smysl? Ale jo.
Slabá proto, že doplňujeme to, co ve scéně už svítí. Řekněme, že fotíte v přístavu a nad hlavou vám visí průmyslové lampy. Světla u modelů musí být slabá, jinak lampy přebijete a z přístavu je ateliér. Silná proto, že někdy musí stát hodně daleko a nasvítit celou scénu. A se vzdáleností klesá výkon rychleji, než byste si přáli. Takže na jedno natáčení bereme jak miniaturní LED světýlka, která svítí jako svíčky, abychom o pár metrů dál měli 1200W Fresnel s vlastním generátorem.
Oboje je správně. A to je ještě ten lepší případ.
V tom horším jsme v lese. Tam není vidět vůbec nic. Každý strom, který má být v záběru vidět, si musíme nasvítit sami. Jakákoliv hloubka prostoru, která tam má vzniknout, vyžaduje další a další nasvícené vrstvy. Víc světel, delší kabely, víc generátorů a o hodně víc lidí, aby to pak v té tmě našli.
Technika už tady opravdu rozhoduje. Potřebujete co nejsvětelnější objektivy – my používáme skla od f1.2 (přes adaptér, neptejte se) do f2.0. A foťák, který snese vysoké ISO. S Fuji GFX jdu v klidu na 3200 i 6400. Kdysi jsem na ISO 400 končil. Dneska na něm teprve začínám.
Pak je tu lidský faktor. V noci pořádně nevidíte, co fotíte. Na displeji vypadá všechno líp než ve skutečnosti. Je zima, všichni jsou unavení a po lese se potmě pohybují lidi se zbraněmi. Každý pohyb se proto domlouvá dopředu, ne až na místě. Operátoři z aktivní služby jsou v tomhle úžasní. Nudu, čekání a zimu snášejí líp než kdokoliv z filmového štábu. Jen si je člověk musí občas probudit, když už příliš dlouho číhají, přitulení k odstřelovačce.
Klientovi tohle říkáme rovnou. Opravdová noc je nejdražší varianta. Stojí za to jen tam, kde produkt tmu skutečně vyžaduje.
Jak se noc svítí
Když už se k nočnímu natáčení přemůžeme, mělo by to na fotkách vypadat opravdu jako noc. Vím, zní to jako rada „voda je mokrá“. V praxi to ale znamená úplně konkrétní věc. Protisvětla. Svítíme skoro výhradně zezadu.
Barvu si půjčíte od toho, co na místě svítí. V přístavu jsou oranžové sodíkové lampy. Staré plynové lampy jsou teplé a měkké. Rtuťové výbojky jsou modrozelené a nesluší nikomu. Moderní LED lampy jsou studené a divákovi řeknou, že jsme v současnosti. Na vojenské základně je to skoro vždycky studené bílé světlo.
A měsíc? Ten reálný je na fotku moc slabý, takže si ho vyrobím sám. Úplně stejně jako zapadající slunce, jen s modrým filtrem místo oranžového. Jedno světlo na modela zezadu, druhé na kus prostředí.
Divák si měsíc domyslí a ještě bude přesvědčený, že ho na fotce viděl.
Na tomhle stojí celé noční svícení. Zdroj světla nemusí být vidět. Táborák? Stačí oranžové světlo zespodu do obličeje, plnovous a zelený klobouk. Zbytek za vás udělá divákova představivost, zadarmo a bez hasičů.
Moje oblíbená kombinace je modrý měsíc a oranžový oheň. Studené protisvětlo na záda, teplé světlo do tváře. Ty dvě barvy se spolu hádají a fotka díky tomu ožije.
Nezapomeňte na praktická světla přímo v záběru. U zbrojních klientů jsou to často rovnou produkty. Pusťte k nim trochu dýmu a z nudných kuželů jsou paprsky, které jsou konečně vidět. Zbraňová svítilna vynikne jen s dýmem. Bez něj je to akorát bílý flek.
Chcete si to vyzkoušet naživo? Na semináři Mistrovský výcvik: Světlo vás rádi naučíme svítit den, noc i všechno mezi tím.
Soumrak: pro rychlé a šikovné
Levnější je soumrak. A je to zároveň moje srdcovka. Většina fotek, na které jsem za poslední roky opravdu hrdý, vznikla právě za šera.
Světlo je modré a měkké. Slunce nemusím řešit, protože už zapadlo. A hlavně se probudí všechna malá světla, na která ve dne nikdo nekouká. Pouliční lampy, reflektory aut, oheň, zbraňové svítilny, displeje. Ve dne jsou to jen rekvizity. Za soumraku najednou svítí na všechno kolem sebe a dělají atmosféru za vás. Obloha má ještě kresbu, země už tmavne. Lepší noc nedostanete.
Jenže.
Soumrak trvá dvacet minut. Hodinu, když máte štěstí. Světla ubývá každou minutou, ISO leze nahoru a vaše světla jsou přitom pořád stejně silná. Co jste nastavili na začátku, je za deset minut moc. Záblesky pak nejdou stáhnout dost dolů, takže za šera beru radši trvalá světla, která se dají ztlumit skoro na nulu.
Je to cesta pro rychlé a šikovné fotografy a pro malá focení. Všechno si připravíte za světla. Kompozice, pózy, světla, dým, choreografie. Když se setmí, už jen ladíte detaily a mačkáte spoušť. Tým musí šlapat jako švýcarské hodinky.
Na komerční natáčení s celým štábem se soumrak hodí na jeden dva klíčové záběry. Na celý film nestačí. Klient platí celý den a produkt, který se má prodat, si zaslouží víc než dvacet minut.
Interiér: zatáhneme závěsy a noc se dělá sama
Ještě lepší jsou interiéry. Zatáhneme závěsy a noc se dělá sama.
Řešíte jedinou věc: kontrast. Hodně kontrastu. Svítíte normálně, jak jste zvyklí, jen to trochu podexponujete. A máte absolutní kontrolu, protože zvenku nepřichází vůbec nic. Mraky vám nic nepokazí, soumrak vás nehoní. Můžete fotit v poledne a za oknem bude pořád noc.
Hezký trik je pustit do okna zvenku studené světlo. To bude váš měsíc. Uvnitř pak svítí teplé lampy, svíčky nebo krb. Noční scéna je hotová a všichni jsou včas doma na večeři.
Pro zbrojní klienty je interiér perfektní. Čištění budovy, chodba, sklep, opuštěná továrna. Voják s nočním viděním prochází tmavou chodbou a my máme každé světlo pod kontrolou. Detaily produktu, ruce na zbrani, oko za okulárem. To všechno vzniká uvnitř, v klidu a za zlomek ceny opravdové noci.
Den: úplně zadarmo, ale chce to cvik
No a ve dne jde vyrobit noc úplně zadarmo. Je teplo, všichni fungují, nikomu se nechce spinkat. Jen to umí být ošklivé. Tedy pokud to neumíte. A pokud je vidět obloha a nenasvítíte to správně.
Tenhle podvod je starý sto let. Filmaři měli kdysi kamery, které byly ve tmě úplně bezradné. Noční scény ale točit museli, bez by westerny stály za houby. A všimli si věci, která je na první pohled nesmysl. Měsíční světlo vypadá skoro stejně jako polední slunce. Je tvrdé, přichází z jednoho směru a vrhá ostré stíny.
Liší se jen ve třech věcech. V noci je světlo modré. V noci je ho míň. A v noci je obloha tmavší než země, zatímco ve dne je to přesně naopak.
Takže fotíte v poledne a noc vyrobíte u počítače. Podexponujete, natónujete do modré, s polarizačním filtrem ztmavíte oblohu a zkrotíte odlesky. A přidáte světlo, které je silnější, než denní, takže nasvícená zůstane jen vaše scéna. V americe tomu říkají day for night, my tomu říkáme americká noc. A používáme to dodnes, klidně i ve filmech za stovky milionů dolarů.
Háčky jsou jen dva, zato pořádné. Zaprvé: nesmí být vidět obloha. Jakmile vám totiž do záběru vleze kus světlého nebe, je po noci. Divák nejspíš nedokáže říct, co je špatně. Jen vám přestane věřit, a to je ve výsledku horší. Hledáte tedy úhly bez nebe. Les, zeď, svah, záběr z výšky dolů. Oblohu jde sice ztmavit i v postprodukci, ale na velké ploše se to většinou prozradí.
Druhý háček je slunce. Kolmo shora vypadá v noci podezřele, protože měsíc většinou nesvítí jako polední žár nad Saharou. Nejlíp funguje nízké slunce zezadu. Na modelovi udělá protisvětlo, a to je v noci k nerozeznání od měsíce.
Pro zbrojní klienty je tohle cesta na běhy lesem, přesuny a všechno, kde se produkt nemusí rozsvítit. Voják s nočním viděním na helmě běží lesem v poledne, ve střihu je noc a nikdo nic nepozná. Jakmile má ale být vidět, že přístroj svítí, jsme zpátky na začátku.
NVG: co vidí voják a co vidí kamera
Nakonec k tomu, za co nám klienti platí. Chtějí ukázat, co vidí operátor přes jejich přístroj. Poslední generace high-end nočního vidění za krásných zhruba 400 tisíc korun.
První nápad je jasný. Přiložíme kameru k okuláru a natočíme to. Výsledek vypadá jako video z mobilu z roku 2008. Zrní to, je měkké a drahý přístroj vypadá jako hračka. Oko přitom ten samý obraz vidí krásně. Bohužel lidské oko a senzor kamery zpracovávají fosfor úplně jinak a kamera ze souboje odchází poražená.
Jak to obejít? Tady už to trochu přestává být sranda. Existují speciálně upravené kamery, s odstraněným IR filtrem. Ty vidí svět podobně, jako noční vidění. Ukážou infračervený přísvit, který lidské oko nevidí. Vidí infračervené laserové zaměřovače, které jsou pro oko taky neviditelné. Hvězdy vidí jinak, jasněji a hustěji. Obraz je pak čistý, ostrý. Zvlášť v kombinaci s f0,95 skly. V postprodukci stačí netónovat do zeleného nebo bílého fosforu podle toho, jaké trubice klient prodává. Jen je to trochu drahá cesta, protože takhle upravená kamera je na denní natáčení defakto zničená.
A pak je tu samozřejmě záběr, který chce každý výrobce. Tvář operátora se zelenou září v oku. Ta záře je světlo z trubice, které dopadá vojákovi na oko, a na kameře je ho vidět málo. Jak to obejít? Stačí vykuchat NVG housingy a dovnitř dát místo fosforových trubic vlastní miniaturní svítící LEDky, které svítí zevnitř. Vypadají přesně jako přístroj, jen svítí o hodně víc. A noc se pak dá natočit i ve dne.
Termo: fyzika je neúprosná
Termokamera vidí teplo, ne světlo. To zní jako detail, ale mění to celé plánování natáčení.
Člověk na studené zemi v termu září jako vánoční stromek. Ten samý člověk odpoledne na louce, kterou slunce celý den ohřívalo, skoro splývá s pozadím. Termo potřebuje teplotní kontrast, takže noční a ranní scény vypadají skvěle a odpolední často ploše. Termo scény proto plánujeme podle teploty, ne podle toho, kdy je štáb vyspaný.
Kouřem termo prokoukne bez problémů, což je zároveň hlavní argument, proč ho vojáci chtějí. Obyčejným oknem naopak nevidí vůbec – sklo je pro termokameru zeď.
Nejlepší záznam je přímo ze zařízení. Když přístroj nahrává, nic lepšího nevymyslíme.
Stejně to končí u počítače
Každá noc, ať už stála cokoliv, končí u počítače. Barva je totiž první věc, kterou divák na fotce vnímá. Dřív, než vůbec pochopí, co na ní je.
Hluboká noc je sytě modrá a hodně tmavá. Soumrak a svítání jsou spíš do tyrkysova. Oheň je oranžový až červený. Noční vidění má svou zelenou nebo bílou a termo má palety, které si klient vybírá sám.
K modré skoro vždycky přidávám druhou barvu. U noci je to oranžová z luceren, lamp nebo ohně. Fotka má pak dvě barvy, které se perou o pozornost, a hned vypadá bohatší.
A jedna rada, která mi ušetřila spoustu nervů. Co vypadá dobře na displeji foťáku, je skoro vždycky přepálené. Kontrast v postprodukci přidáte za vteřinu. Ubrat ho zpátky je peklo.
Takže co si z toho odnést?
Opravdová noc je drahá a nejvíc vás potrápí.Když to jde, vyhýbáme se jí. Nebo bereme kamion světel.
Soumrak je nejkrásnější. Než si to stačíte uvědomit, je ale pryč.
Interiér je levný a všechno máte pod kontrolou. Zatáhnout závěsy zvládne každý.
Den je zadarmo. Pokud v záběru není obloha a produkt nemusí svítit.
Na velkých produkcích to ale stejně mícháme dohromady. Celek je opravdová noc, detaily jsou interiér a běh lesem jsme točili v poledne. Klient dostane film, ve kterém je noc od začátku do konce, a zaplatí ji jen tam, kde je opravdu potřeba.
Nejlepší noc je totiž ta, u které nikoho nenapadne se ptát, jak vznikla.
Chcete si to vyzkoušet naživo? Na semináři Mistrovský výcvik: Světlo vás rádi naučíme svítit den, noc i všechno mezi tím.
