Znáte to. Fotka je technicky v pořádku. Ostrá, dobře exponovaná, modelka se usmívá. Akorát je nudná jako výpis z účtu. Něco jí chybí.
Musí to být objektivem. Nová padesátka. Za padesát tisíc, nekup to. Clona 1,2. Tentokrát to vyjde. Nevyjde. Fotky jsou stejné, jen ostřejší. Zato ta dovolená se letos nekoná.
Fotce totiž nechybí víc skla. Chybí jí mlha.
Svět není vakuum. Mezi vámi a kopcem na obzoru leží pár kilometrů vzduchu. Je plný vody, prachu a pylu a každý kilometr z obrazu kus ubere. Oko to ví. Používá to jako metr. Co je světlé, je daleko. Co je ostré, je blízko. A dá se to sníst. Nebo to sní vás. Fotka bez (lehké) mlhy nám ten metr sebere. Všechno je stejně ostré a stejně blízko. Placka.
Proto je mlha efekt, který na focení používám nejčastěji. Je skoro na každé mé fotce. Většinou ji ale neuvidíte. O to právě jde.
Pro netrpělivé rovnou dárek. Vyrobil jsem pro vás Mlhostroj. Webový nástroj, který ve fotce najde hloubku, postavu i zem. A položí do ní opar tak, jak by tam ležel doopravdy. Zadarmo, v prohlížeči.
Pro pokročilejší je tu zbytek čtení. Co mlha dělá, odkud ji vzít a proč se tak těžko maluje. Jdeme na to.
Leonardo to věděl. Váš Lightroom ne.
Vylezte na kopec. Zadívejte se moudře do dálky, jako na fotce z dovolené. První hřeben je tmavě zelený a ostrý, vidíte na něm každý strom. Druhý je modrošedý. Třetí je jen tušení. A ten za ním možná ani není. Čím dál, tím bledší. Tak vypadá hloubka.
Malíři tomu říkají atmosférická perspektiva. Leonardo da Vinci ji popsal kolem roku 1500. Od té doby ji do krajiny maluje každý, kdo chce, aby v ní bylo vidět dál než k rámu. Fotografové ji naopak léta pilně likvidují. Jmenuje se to Dehaze a většina lidí s ním jezdí doprava.
Proč se to děje? Vzduch je plný drobných překážek a světlo se o ně rozptyluje. Cestou od kopce k vám se kus obrazu ztratí. Místo něj se přimíchá světlo odjinud. Z nebe, ze slunce, z celého okolí. Proto vzdálené věci nešednou. Blednou. Vzduch jim světlo nebere. Přidává ho.
A proč jsou kopce modré a mlha bílá? Na kilometry vzduchu pracují molekuly. Ty si vybírají a rozptylují hlavně modrou. Proto je modrá obloha i vzdálený hřeben. Kapky v mlze jsou proti molekulám obři a barvu neřeší. Rozptýlí všechno stejně. Proto je mlha bílá.
Tohle není fotografická pověra. Psychologové to změřili. Ukázali lidem tvary s různým kontrastem a ptali se, který je dál. Ten bledší vyhrával, a to hodně spolehlivě. Samotný kontrast vysvětlil přes devadesát procent odpovědí. Slušné číslo. Váš nový objektiv ho nemá.
Mlha tedy vyrábí hloubku. Kde žádná není, tam ji udělá. Kde je, tam ji zesílí. Oko na to skočí. Skáče na to od pravěku a u vaší fotky nepřestane.
Retuš bez retuše
Mlha retušuje za vás, zadarmo. Když pozadí ustoupí, postava vystoupí. Nemusíte na ni sahat. Stačí ztišit všechno za ní. Nejlepší retuš je ta, kterou nikdo nevidí. A úplně nejlepší je ta, kterou ani neděláte.
Mlha totiž zruší i bordel za modely. Popelnice, dráty, sloup, auto souseda. Turista v červené bundě, který se na lokaci objeví vždycky. Doma byste ho večer hodinu klonovali a nadávali. V oparu zmizí sám. Bez Photoshopu, bez vrstev, bez masek. Je to jediná retuš na světě, kterou za vás udělá kamarád s klackem.
Proto filmaři nosí mlhostroj na každý plac. Podívejte se na making-of jakéhokoli velkého filmu. Uvidíte asistenta, jak s mlhostrojem obchází scénu. Nedělá to kvůli hororové atmosféře. Dělá to kvůli hloubce. Divák mlhu nevidí. Vidí drahý obraz.
Kam pak jde oko, vám řekne druhý nástroj:
Světlo v mlze teče
Třetí věc je světlo. V oparu se každý zdroj změkčí. Lampa nesvítí jen na věci kolem sebe. Světlo z ní vytéká do vzduchu. Víc světel se začne mísit. Kontrast klesne a celá scéna je najednou jemnější. Měkčí. Laskavější.
Pak paprsky. Ty bez mlhy neexistují. Aby byly vidět, musí se sejít pět věcí najednou:
- Ostrý, bodový zdroj světla. Slunce nebo reflektor.
- Něco ve vzduchu. Mlha, opar, prach.
- Něco, o co se světlo rozbije. Větve nebo žaluzie.
- Tmavé pozadí za paprsky.
- Fotíte proti světlu, nebo aspoň kolmo na něj.
Se sluncem v zádech paprsky neuvidíte nikdy. Paprsek totiž není jen světlý pruh. Je to střídání světla a stínu. Bez stínu z něj zbude jen bílá, osvícená mlha. Nic víc.
Nejlepší mlha je ta, o které nikdo neví
Mlha má dvě podoby. První je přiznaná a strukturovaná. Valí se ráno nad lesem, zahalí vojáky při útoku, stoupá z vonných tyčinek v klášteře. Je vidět. Hraje roli.
Druhá je lehký opar. Na první pohled ho nevidíte. Věci vzadu se v něm jen lehce ztrácejí. Tenhle používám nejčastěji.
Každý dým má navíc tři fáze. V první, velmi krátké, je hustý a má jasný tvar. Tehdy fotím, když chci strukturu. Ve druhé se rozplývá a ztrácí kontury. Tu přeskakuju. Je nezajímavá a moc zvýrazňuje světla. Ve třetí zbude jen lehký opar. To je moje nejoblíbenější chvíle. Mlhu na fotce nikdo nevidí. Ale fotka je jiná, než kdyby tam nebyla. Hlubší.
Kde ji vzít (a proč vás bude nenávidět hotelová recepce)
Příroda. Nejlepší mlhostroj na světě. Zadarmo, obří a nejkrásnější. Přízemní mlha vzniká za jasné bezvětrné noci. Země vychladne a ochladí vzduch nad sebou, až se voda srazí do kapek. Hledejte ji v údolích a na loukách u vody, na podzim, kolem svítání. Háček je jediný. Nebere rezervace. Předpověď slibuje mlhu, vy vstanete ve čtyři a ráno je jasno jak v Chorvatsku. Příroda má humor.
Dýmovnice. Koupíte ji v každém obchodě s pyrotechnikou, většinou do stovky. Zhruba minutu se z ní valí hustý bílý dým. Když s ní asistent projde lesem, je mlha hustá, že by se dala krájet. Dva praktické tipy. Dýmovnice se rozpálí, takže ji přilepte elektrikářskou páskou na klacek. A dým je dráždivý. Nedýchat ho, nenechávat v něm modelku dlouho a nikdy ho nepouštět do interiéru. V suchém létě radši ani do lesa. Hasiči umění nechápou.
Filmový dým. Když je potřeba zamlžit větší plochu, přichází na řadu prášek. Prodává se v kilových i tříkilových baleních. Čím větší hromádka, tím déle dýmí. Zapaluje se tryskovým zapalovačem nebo zápalnou šňůrou. My ho sypeme do nejlevnějšího hliníkového ešusu z army shopu. Má držák, neprohoří a není ho škoda vyhodit. Nejdražší část téhle technologie je tedy ešus za stovku. Dráždí stejně jako dýmovnice.
Mlhostroj. Ten obyčejný z obchodu pro DJ, za jeden až dva tisíce. Dým z něj je neškodný a nedráždí. Dá se v něm pracovat celý den, takže je ideální do interiéru. Jen pozor na požární hlásiče. Mlhu považují za požár. V hotelu z toho bývá zajímavé dopoledne. Hlavně pro recepci.
Filmový a bateriový mlhostroj. Na natáčení se používají mlhostroje, které dělají jemný, rovnoměrný opar. Nevalí se v oblacích. Visí ve vzduchu a drží se dlouho. Moje nejlepší investice je ale bateriový mlhostroj, konkrétně Look Power Tiny. Nepotřebuje zásuvku, takže jede v lese i v rozpadlé továrně. A nedráždí. Nevýhody má taky. Baterie vydrží zhruba deset minut, váží kolem devíti kil a stojí desítky tisíc. Stejně ho beru na každé focení, doma i v cizině. Vydělal mi víc než většina mých objektivů. Vážně.
Tak ji přidám v Photoshopu, ne?
Ne. Tedy můžete. Ale připravte si večer, kafe a nervy. Mlha patří k nejtěžším efektům, jaké jde do fotky domalovat. A důvodů je víc, než byste čekali. Tady jsou.
Fotka je placatá. Mlha se řídí vzdáleností a fotka žádnou nemá. Musíte si ji vyrobit. V retuši to děláme tak, že fotku rozřežeme na plány. Popředí, postava, kus za ní, kopec, nebe. Každý plán dostane vlastní vrstvu mlhy, o něco hustší než ten před ním. Jednu za druhou. A každý řez je maska. Šest plánů, šest masek, jeden večer. Lightroom to zkouší zkratkou. Dehaze do mínusu položí stejný závoj na nos modelky i na kopec za ní. Vypadá to jako objektiv, na který někdo dýchnul. No fuj.
Mlha musí jít mezi věci. Mezi prsty, vlasy, větve a listy. Každý okraj potřebuje masku. Kdo maskoval vlasy proti obloze, ví, o čem mluvím. Kdo maskoval vlasy proti mlze, už nemaskuje nic. Odešel pěstovat rajčata.
Mlha nepřibývá rovnoměrně. Houstne exponenciálně. Nejdřív skoro nic, pak najednou všechno. Popsal to kolega Koschmieder v roce 1924. Dodnes se tím vzorcem počítá dohlednost na letištích. Přechod, který natáhnete myší, je rovný. Oko pozná, že je to špatně. Neví proč. Ale pozná.
Mlha světlo přidává. Šedá vrstva přes fotku ho ubírá. Ze světlé zdi udělá šeď a z oblohy špinavou omítku. Skutečný opar bledne do barvy vzduchu. A ta se mění. Ráno bývá teplejší, v lese jde do zelena, za soumraku do modra.
Mlha leží. Přízemní mlha sahá po kolena, ne do nebe. Abyste ji položili správně, musíte vědět, kde je zem. A zem na fotce nebývá rovná. Skoro nikdy.
Mlha měkne s fotkou. Vzadu je fotka rozostřená. Chuchvalce tam musí být stejně rozmazané. Ostrý mrak z Photoshopu přes rozmazané pozadí vypadá jako samolepka na zadním skle auta. Na Octavii.
A co umělá inteligence? Generativní výplň mlhu namaluje taky. Jenže přitom přemaluje i to, co je pod ní. Les dostane nové stromy. A když máte smůlu, modelka nový nos.
Profesionál samozřejmě tohle všechno zvládne. Trvá mu to hoďku, dvě. Občas taky sedm. Dělal jsem to roky.
Proto Mlhostroj
Mlhostroj dělá všechno z předchozí kapitoly. Sám a za pár vteřin.
Nahrajete fotku. Model hloubky z ní odhadne, co je blízko a co daleko. Ne v metrech, ale v pořadí: tohle je před tamtím. Na mlhu to stačí. Opar se taky řídí tím, co je dál, ne o kolik.
Pak nástroj najde tváře a postavu, aby je opar nespolkl. A najde zem, takže ví, kam až mlha sahá. Výška se měří v postavách, ne v pixelech. Proto „po kolena“ znamená totéž na portrétu i v údolí.
Mlhu pak položí podle Koschmiederova zákona. Tedy tak, jak se opar chová doopravdy. Postava, zdroje světla a vypálená bílá zůstanou čisté. Opar světlo jen přidává, nikdy neubírá. Barvu vzduchu nástroj vezme ze vzdáleného pozadí. Nebo si ji naberete kapátkem. A chuchvalce vzadu měknou přesně tak rychle, jak měkne sama fotka. Měří se, neodhaduje.
Pak přijdou šoupátka. Intenzita jde od Sotva znát přes Hustý opar až po Mléko. Jak vysoko mlha sahá: po kolena, po hlavu, nad hlavu. Kde začíná, kde je zem, jak měkké jsou chuchvalce. Všechno se překresluje hned, jak táhnete. Počítá to grafická karta. Po nahrání už je to hraní. Ne čekání.
Hotovou fotku si stáhnete v plném rozlišení, s malým vodoznakem. A ještě jedna důležitá věc. Fotka od vás nikam neodchází. Celý výpočet běží ve vašem prohlížeči. Zavřete záložku a je pryč.
Kde to funguje, kde ne
Nejlíp funguje fotka s člověkem, s viditelnou zemí a se scénou, která jde do dálky. Portrét v lese, postava na ulici, krajina s lidmi. Hloubka ostrosti není podmínka. Když ji fotka má, mlha se jí přizpůsobí.
Slabší je detail, portrét u zdi, fotka shora nebo kus oblohy. Tam se nemá čeho chytit a mlha naskočí naráz. Občas se hloubka převrátí a pozadí vyjde blíž než postava. Poznáte to na první pohled.
Nejlíp to běží na počítači. Na telefonu zatím nic neslibuju.
Nástroj hloubku hádá. Hádá dobře. Ale hádá.
Skutečná mlha pořád vyhrává
Upřímně? Mlhostroj zachrání fotku, která už je nafocená. Přidá hloubku, uklidní pozadí, udělá z poledne ráno v údolí. Paprsky mezi větvemi vám ale nevyrobí. Ani lampu, ze které teče světlo. Ani výraz modelky, která v mlze doopravdy stojí. To umí jen doopravdická mlha.
Na zážitkových seminářích děláme mlhu naživo. Dýmovnice, ešus, bateriový mlhostroj. Uvidíte, jak se valí, kdy fotit a kdy počkat na třetí fázi. A jak moc smrdí.
Mistrovský výcvik: Světlo, 12. až 16. října, Praha. Pět dní o světle. Opar k němu patří stejně jako softbox.
Fototábor 2027, Jeseníky, 8. až 14. května 2027. Týden v horách, brzká rána a údolí. Když mlha přijde, jsme u toho.
A ten robot
Mlhostroj jsem si postavil s umělou inteligencí. Stejně jako První tři vteřiny a další nástroje, které chystám. Jak si postavit vlastního robota na to, co vás zdržuje, ukážu na semináři.
AI pro fotografy 2027, v sobotu 24. října, online. Nebude to o generování obrázků. Bude to o parťákovi, který zná vaše fotky, váš vkus i vaši práci. Když vám sobota nevyjde, dostanete záznam i všechny materiály.
Nebo si dál kupujte objektivy. Taky varianta. Dýmovnice je levnější.
