
Kdysi jsem chtěl na focení zapálit auto. Doopravdy, ne ve Photoshopu. Tak jsem poctivě otevřel hasičský portál, kam se pálení hlásí. Vyplnil jsem místo, čas a kontakt. A pak jsem se zasekl u kolonky Druh pálení. Na výběr byly dvě možnosti. Pálení přírodního materiálu na hromadách. Nebo pálení zbytků po lesní těžbě.
Zbude auto po lesní těžbě? Asi ne. Je auto hromada přírodního materiálu? Vlastně skoro jo. Snad to projde.
Prošlo. A od té doby jsme pokročili. Dnes točím pro zbrojní průmysl a před kamerou mi pravidelně něco hoří, střílí nebo vybuchuje. Domů přitom všichni jdou po svých.
Oheň je totiž absolutní král živlů. Na fotkách vypadá skvěle, mocně a dramaticky. Divácká odezva na hořící fotky bývá parádní. Jestli potřebujete pochválit za fotku, tak něco zapalte. Jenže je to také živel, který vám umí opravdu ublížit – a nejen vám. Žádná, ani sebelepší fotka nestojí za popáleniny.
Vezmu to od začátku. Od pochodně, kterou zapálíte s kamarádem, po výbuch, u kterého pomáhá armáda. Co si dokážete zapálit sami, kdy už volat profesionály a jak se to celé fotí.

Pravidlo číslo jedna
Než cokoliv zapálíte, připravte si, čím to uhasíte. Na každé focení s ohněm s sebou bereme několik hasicích přístrojů, těžkou deku nasáklou vodou a pár kanystrů vody na dohašení.
Na place je vždycky jeden člověk, který nefotí ani neasistuje. Nemá na starosti nic jiného, než oheň. Zapaluje, hasí a nedívá se na displej. Zní to jako zbytečný luxus, dokud nezačne hořet něco, co hořet nemělo.
Oheň patří jen do rukou dospělých, rozumných a připravených lidí. Všechno, co chcete na focení zapálit, si vyzkoušejte předem, v klidu a v bezpečí. Na místě už nebude čas zjišťovat, jak dlouho to hoří a kam to kape.
Pochodně
Nejvděčnější ohnivý efekt, jaký znám. Na středověké nebo fantasy focení si je vyrábíme sami.
Vemte klacek, aspoň sedmdesát centimetrů dlouhý a dost silný, aby hned nepřehořel. Konec omotejte pruhy bavlněné nebo lněné látky. Ideální jsou stará trika, prostěradla nebo povlečení. Barva není podstatná, stejně nebude vidět. Materiál podstatný je. Vyhněte se hedvábí a polyesteru. Taví se a kapou na modely, což modelové nemají rádi.
Látku omotejte tenkým vázacím drátem z železářství. Hořící kusy pak nebudou padat na zem, ani na modela. Pak pochodeň namočte. Benzín hoří jasně, krátce a kouří. Lampový olej svítí méně, zato vydrží déle a je skoro bez dýmu.

Model drží pochodeň dál od těla, nikdy ne nad sebou. Padající kousek látky nebo kapka benzínu do vlasů nepatří. Hasí se ponořením do vody, do písku nebo mokrým hadrem. A dohořelou pochodeň nikdy nepokládejte v lese na zem, dokud chvíli neležela celá ve vodě. Pořád by mohla něco zapálit. Třeba les. A to nechceme.
Samozřejmě také plati, že ani modelové by na takovém focení neměli mít oblečení z umělých materiálů. Prohořelá Gore-texová bunda se docela prodraží.
Hořící tvary a objekty
Stejným postupem vyrobíte hořící obrazce na zemi. Látka nebo větve obalené látkou, namočené v benzínu nebo oleji a vyskládané do tvaru. Deathmetalové kapely zvlášť ocení pentagramy a obrácené kříže. Fungují i hořící knihy, konve nebo sudy.
Princip je pořád stejný. Samotný benzín shoří nebo se odpaří skoro hned. Musí se do něčeho nasáknout, pak hoří déle.

Jakmile hořící věc leží na zemi, potřebujete dost vody na dohašení a aspoň dva hasicí přístroje na případ, že oheň přeskočí. V létě ve vyschlém lese to nezkoušejte vůbec. Hasiči váš umělecký záměr nepochopí.

Na větších foceních pak spolupracujeme s pyrotechniky. Zapalujeme louče, ohnivé vějíře i celé objekty v prostoru. Speciálními gely natíráme stěny a podlahy, které pak hoří, aniž by shořely. Je to krásné, bezpečné a výsledek je jedna velká paráda.

Hořící auto
A teď to auto. Potřebujete tři věci. Auto, které zapálíte. Místo, kde to uděláte. A hasiče, kteří ho pak uhasí.
Místo. Na ulici to nepůjde, na poli taky ne. Občané i zemědělci jsou bdělí. Potřebujete soukromý pozemek s asfaltem nebo betonem a široko daleko nikoho. Teď si představte ten telefonát: „Dobrý den, jsem fotograf a mám skvělý projekt. Jen bych u vás na dvoře zapálil auto a pár pneumatik. Byl by to problém?“ Většinou byl. Vůbec nechápu proč. Nakonec nás zachránilo paintballové hřiště. Bývají uprostřed ničeho, v bývalých kasárnách, a hořící auto je nepřekvapí. Mají to tam jako koníček na dlouhé zimní večery.

Auto. Koupit starou plechovku a zapálit ji zní jednoduše. Jenže jak ji tam dostanete? Jak ji odvezete? A co když bouchne zbytek paliva v nádrži? Filmoví pyrotechnici mi poradili. Auto musí být kompletně odstrojené. Žádné tekutiny, žádný plast. Takové seženete na vrakovišti nebo v autobazaru, který dělá ekologickou likvidaci. Chtějte ho i s dovozem a odvozem.
Hasiči. Focení je potřeba ohlásit, aby nějaký bdělý kolemjdoucí nezpanikařil a nepřivolal několik jednotek. Výjezd by totiž platil fotograf. Ohlašuje se na infolince hasičů nebo přes portál Evidence pálení: čas, místo a zodpovědná osoba s telefonem. A na místo pozvěte jednotku dobrovolných hasičů. Neznám nadšenější a kreativnější pyromany. Přispějete jim na provoz stanice, většinou za pár tisíc a soudek piva, a oni se rádi přidají k jakékoliv podobné zábavě.
Hasiči mají ještě jednu výhodu. Před focením vám postříkají zem. Oheň pak nikam nepřeskočí a mokrý asfalt se krásně leskne. Odlesky ohně v kalužích dělají polovinu fotky.
Pak už je to jednoduché. Auto naplníte prázdnými kartonovými krabicemi a prolijete benzínem. Kolem vyskládáte pneumatiky a prolijete benzínem. Z prázdných lahví od piva uděláte Molotovovy koktejly. Lahve rádi zařídí modelové a jsou pak o moc veselejší. A pak všechno ještě jednou prolijete benzínem.
Během deseti vteřin hoří všechno. A za pár minut je po všem. Takže foťte rychle.

Hořící člověk
Jednu dobu jsem si strašně chtěl vyzkoušet zapálit člověka. No řekněte, nezajímalo by vás to? Jak to vypadá, jak se to fotí a jak se to vůbec dělá? Mě moc. Jasně, je to naprosto dětinská motivace. Ale co už.
Tohle už nedělá fotograf. Zapalování lidí je velká věda a dělají ji kaskadéři. Velmi hrubý princip je takový, že kaskadér má na sobě nehořlavou kombinézu, jakou nosí hasiči nebo piloti formule. Pyrotechnik ho namaže chladicím gelem, který zastavuje hoření. Na ten přijde hořlavý gel, který se kontrolovaně zapálí. A hořící člověk je na světě. Tedy na fotce.

Gely, oblečení a pořadí, ve kterém se nanášejí, jsou přesně ta část, kterou nechte na profesionálech. Lidi v Čechách umí zapalovat spousta kaskadérských skupin. Já mám skvělou zkušenost s Veles Stunts. Doma to prosím nezkoušejte. Ani zapálení amatéři.

Výbuchy
A pak jsou tu výbuchy. Ano, děláme je. I ty opravdu velké. Dělali jsme je s armádou a děláme je na natáčeních pro zbrojní firmy. Většinou to zahrnuje spoustu benzínu a vojenskou rozbušku.
Víc detailů vám nepovím. Nechceme, aby nám zbytečně ubývali klienti. A chceme, aby nám zůstali se všemi prsty.

Platí tady jediné pravidlo. Výbuch není věc fotografa. Je to věc pyrotechnika a vy jste u toho host. Vždycky v bezpečném prostředí, s profesionálem a s ochrannými prostředky, které nejsou na ozdobu. Tady už jde opravdu o život a zdraví. Kdo chce vybuchovat, nechť na to aspiruje až po pár letech práce na menších, kontrolovaných efektech.

Dokonce i s pyrotechnikem jsou výbuchy nevyzpytatelné. Na propagačních fotkách pro hru Arma: Reforger jsme měli všechno doopravdy. Lidi, auta, obrněnce, oheň i výbuchy. Jenže sladit dva výbuchy, hořící auto, jízdu dvou obrněnců a k tomu výrazy a pózy několika modelů v jedné vteřině se ukázalo jako trochu nereálné. Fotka byla hezká, ale ne tak přesná, jak jsem potřeboval. Takže se všechno vyřezalo, doretušovalo a složilo znovu. V mlze, v perspektivě a ve sto megapixelech. Klient měl nakonec radost a hra se prodává. Příště bych si to asi radši nafotil na zeleném pozadí.
Jak se oheň fotí
Teď konečně focení. Oheň se fotí nejlíp za soumraku. V okně zhruba dvaceti až třiceti minut, kdy je ještě dost světla, aby vyplnilo prostor, a zároveň ho není tolik, aby oheň přebilo. Jakmile slunce zapadne, je tma a fotky nevypadají dobře. A hořící auta a pneumatiky mají tendenci shořet dřív, než byste chtěli.

Nejdřív příprava. Všechno, co jde, se dělá za světla. Storyboardy, reference, kompozice. Choreografii s modely nacvičíte předem. Scénu nasvítíte a pak jen čekáte na soumrak. Když přijde, zapalujete a jedete. U Revoluce to bylo týden příprav, několik hodin nastavování, dvacet minut focení a čtyři fotky. Stálo to za to.
Pár věcí ke světlu:
- Oheň je hodně teplý. Překvapivě. Když ho necháte samotný, fotka vypadá jako špatně nastavené vyvážení bílé. Přidejte studené světlo, od soumraku nebo od měsíce. Až vedle modré oheň doopravdy vynikne.
- Oheň je tvrdé světlo. Z nějakého důvodu ale vypadá líp, když ho na fotce simulujeme jako měkké.
- Zdroj nemusí být vidět. Táborák? Stačí teplé světlo zespodu do obličeje. Pochodeň mimo záběr? Měkké teplé světlo ze směru, kde ji model drží. Divák si zbytek domyslí sám.
- Oheň se nedá změřit expozimetrem. Je živý a mění se každou vteřinu. Foťte hodně a rychle.

Když se to vymkne z rukou
Na Pustině jsem si chtěl nafotit obří bitvu aut a motorek ve světě po apokalypse. Sehnal jsem auta, lidi, kostýmy, výbuchy, motorky i lom. Mělo nás být třicet, sešla se stovka.
A pak se věci začaly hodně zrychlovat. Nejdřív jsem vzdal zkoušení kompozic, nebyl na to čas. Pak jsem vzdal plán fotit auta za jízdy z korby Hiluxu. Nedařilo se je rozjet ve stejnou chvíli, natož udržet rychlost. A asistentů jsem měl moc. Každý ode mě chtěl informace a já se nemohl soustředit na focení.

Rozdělil jsem je na menší týmy: světlo, dým, choreografie. A já dál mluvil jen s hlavním asistentem. To samé s modely. Desítky lidí naráz nikdo neukočíruje. Přidávali jsme plamenomety a ohnivá kopí, všude byl dým, světla svítila a já se snažil celý ten cirkus udržet aspoň zdánlivě pohromadě.
Fotky nakonec dopadly dobře. Ale z velkého ohnivého focení si odneste hlavně tohle. Čím víc toho hoří, tím míň máte času na přemýšlení. Takže přemýšlejte předem.

A co Photoshop?
Částicové efekty, jiskry a výbuchy se dají do fotky přidat i v postprodukci. Někdy je to rozumnější, viz Arma. Jen jedno pravidlo. Efekt musí odpovídat tomu, co se na fotce opravdu dělo. Výbuch bez dýmu, jiskry bez světla na tvářích a oheň, který nesvítí na okolí, divák pozná. Nedokáže to pojmenovat. Ale pozná to. Pokud se chcete vydat tímhle směrem, učíme to v sérii Montáže.
Chcete si velké focení zkusit?
Auto si asi hned zítra nezapálíte. Velké focení s modely, kostýmy a rekvizitami si ale vyzkoušet můžete. I s trochou toho ohně. A bez zařizování.
Fototábor 2027, Jeseníky, 8. až 14. května 2027. Sedm dní, každý den jedno velké tematické focení. Modely, kostýmy, rekvizity a lokace zařídíme my. Vy vymyslíte příběh, nakreslíte storyboard a v týmu z toho uděláte co nejlepší fotky. Zbývá poslední místo.
Zápalky si zatím raději schovejte. Nebo k nim aspoň kupte hasicí přístroj.





