Se to pak vyretušuje

RetušeZe zákulisí29.10.2026Stanislav Petera7 min čtení

Čtvrt na pět, listopad, světlo za chvíli skončí. Modelka má hlad. Asistent složil půlku světel. Mě už to taky bolí, fotíme od pěti od rána. A pak se ozve ta památná věta. Už to nech, máme to. Se to pak vyretušuje.

Je to druhá nejdražší věta ve fotografii. Hned po „Napadl mě takový debilní nápad na focení“. V tu chvíli se to zdá jako rozumná volba. Všichni chtějí domů, je to stejně jenom blbost a Photoshopy jsou mocné.

A pak je půlnoc, retušuje se to sedmou hodinu a já si říkám, že jsem možná tu igelitku ze záběru fakt mohl radši odnést.

Já sám poslední dobou retušuju málo. Kdyby to šlo, neretušoval bych vůbec. Ne že by to nešlo, jde to, dělám to půl života. Jsem už ale trochu líný a navíc jsem zjistil, že mám na retuše omezený rozpočet. Ne peněz. Hlavy. Každý den je v ní jen určitá porce soustředění a je škoda jí utratit za igelitku v pozadí, strom, který trčí z hlavy, maskování vlasů nebo přeskládávání lidí, kteří si blbě stoupli. Daleko víc se vrátí, když tuhle lásku a péči dám barvám. Příběhu. Igelitku může odkopnout kdokoliv na place. Ale příběh, ten za mě nikdo nevymyslí.

Studená válka je dobrý příklad. Čtyřicet dva lidí, pět lokací, milión a půl světel. Z devadesáti pěti procent je to, co vylezlo z foťáku. Barvy jsme udělali na místě světlem, soumrakem a mlhou. Péči dostaly jen fotky z letadla, protože nebe nad mraky se na zemi fotit nedá. Pro zbytek stačilo trochu přemýšlet, trochu to nasvítit, a nepustit před foťák nikoho se zmuchlanou košilí.

Proto jsem na place asi trochu přísný. Na sebe i na lidi. Košile se žehlí, visačka se stříhá, koš se odnáší, i když mrzne a všichni by už rádi fotili. Nebo jeli domů. Tam to nikdo neocení. Zpětně to ocení všichni, protože vidí výsledek, pochopí, proč jsem byl protivný. A nakonec vzpomínají na focení v dobrém. Byla to dřina, ale stálo to za to. Na retušování zmuchlané košile v dobrém nikdo nevzpomíná. Ani ta košile.

Takže co se vlastně pak vyretušuje? Na place mi v hlavě běží pořád stejný proces. Koukám do hledáčku, vidím chybu a během vteřiny ji hodím na jednu ze tří hromádek. Tohle nechám, to se pak snadno vyretušuje. Tohle by šlo, ale bude to bolet, takže to radši spravíme teď. A tohle se nevyretušuje nikdy, takže kousnu a nepustím, dokud to není. Tyhle tři hromádky rozhodují, co dělám na místě a co nechávám na doma. A proč jsem na place tak protivný.

Se to snadno.

Začnu dobrými zprávami. Tmavá fotka. RAW odpustí tmu, dvě clony pod, někdy tři, a šum dnes odšumění schová tak, že ho nenajde ani porota. Přepálená bílá košile je pořád bílá košile. Barva je jedno šoupátko a pomíchané světlo se srovná maskou dřív, než vám vystydne zelený čaj. Pleť je rutina, z poloviny ji dnes udělá stroj, když si ho dobře natrénujete. Visačka, ramínko, drátek od mikrofonu, minuta. Zavřené oči na skupince, hlava z vedlejšího snímku, deset minut, pokud vedlejší snímek existuje. Proto se skupinky fotí v sérii. A turista v červené bundě, který má patrně smlouvu s každou lokací v Evropě. Photoshop ho dneska najde dřív než vy a sám nabídne, že ho smaže. Levnější je snad jen ten úkrok stranou. Ten je zadáčo.

Všimněte si, co mají tyhle věci společné. Je to malé, je to ohraničené, je to pleť, nebo se to vyto z RAWu. Horší je, když má něco vyrobit.

Se to vyto, ale bolí to.

A máme tu ten večer z úvodu. Všechno z téhle hromádky jakoby jde. Jenom to stojí hodinu až noc až moc. A dopadne to hůř, než kdybych tomu dal tu minutu na place.

Kompozice. Posunout člověka o půl metru, zúžit mezeru, srovnat horizont. Jde to. Asi. Jenže každý posunutý člověk má i stín, odraz a zbyde po něm kus pozadí, které se musí domalovat. Půl hodiny na věc, kterou spraví věta „udělej úkrok doleva“.

Nebe. Klasika každého října. Světlo nebylo, takže všem na svatebním focení slíbíme západ slunce. Nechceme přeci smutnou nevěstu. A pak tři hodiny malujete stíny a další dvě měníte nebe. A stejně to dopadne blbě. A byla to teprve první fotka.

Hlava, ruka, celý člověk na jiné pozadí. To jsem dělal docela dlouho a závodně, takže víme, že to jde. Jenže. Musí sedět směr světla a výška, ze které se fotilo. U Křižíka jsme modela fotili zvlášť, ale ze stejného stativu a ve stejném světle, a drží. Hlava z ateliéru na tělo ze zahrady nedrží nikdy. Photoshop montáž barevně srovná a stín se taky udělají. Ale všechno to hrozně dlouho trvá.

A zmuchlaná košile. Vyžehlit ji v Photoshopu znamená vymodelovat látku znovu, záhyb po záhybu, a na konci vypadá jako igelit. Dvě hodiny. Žehlička, v horším případě i varná konvice to umí za tři minuty, nepotřebuje kredity a je to nejrychlejší retušérský nástroj, jaký existuje. Hned za ní kolíčky na prádlo.

Takže ano, vyto se to. Jen si spočítejte, kolik si účtujete za hodinu. A tu hodinu radši zaplaťte asistentovi, aby vám podal žehličku.

Se to nevyto. Nebo fakt blbě.

Nezaostřená fotka. Doostřovač přidá kontrast jen na hranách, které tam jsou. AI dnes vyrobí hrany i struktury, které tam nebyly, a fotka bude ostrá. Jen to bude jiný člověk. Ostrý člověk, který na focení nebyl. Možná bude mít taky strukturu kaktusu. I to se mi jednou stalo, AI je mocná čarodějka.

Póza. Shrbená záda, ruka, která neví, kam patří, hlava zapadlá do ramen. Tělo má tvar, který oko zná od narození, a každý zásah do něj křičí. Narovnat záda v Photoshopu znamená vyrobit nového člověka a ten nový je vždycky horší než ten, který tam stál. „Narovnej se.“ Jedno slovo proti hodině deformování. Useklé prsty jsou totéž v bledě modrém. Generativní výplň domaluje zeď. Ruku domaluje taky. Se šesti prsty.

Úhel pohledu. Posunout člověka jde, viz výš. Změnit, odkud se díváte, nejde. Fotka zdola zůstane fotka zdola a perspektiva se v Photoshopu nepřefotí, jen ohne. Ohnutý člověk vypadá jako ohnutý člověk.

A pak to, kvůli čemu tenhle článek píšu. Výraz. Modelka, která se netváří, se netváří. Oči, které nic neříkají, nic neřeknou ani po deseti hodinách. Emoce se nedá koupit, vyrobit ani stáhnout. A je to první, co na place obětujete, když tam přijdete hledat úhel, ladit světlo a hádat se s košilí. Když tam přijdete s hotovou kompozicí, hotovým světlem a vyžehlenou modelkou, zbyde vám čas právě na ni. Na tu vteřinu, kdy se člověk před foťákem přestane fotit a začne žít. Hustý, co?

Kdy z chyby udělat záměr

Aby to nebylo jen smutné. Půlka chyb z tohohle článku má umělecké jméno. Šum je zrno. Přepal je high key. Rozmazání je dynamika. Modrý nádech je noc. Prázdné oči jsou melancholie. Historie fotky je plná lidí, kteří z chyby udělali rukopis. Jenom jim to musel někdo věřit.

Platí jediné pravidlo. Záměr je na celé sérii, chyba je na jedné fotce. Když je zrnitá jedna fotka ze třiceti, je to zrnitá fotka. Když je zrnitých třicet ze třiceti, je to styl.

Takže přes co vlak nejede?

Čtyři věci. Světlo, kompozice, póza a hlavně emoce. V tomhle pořadí, protože v tomhle pořadí se kazí nejhůř. Všechno ostatní z tohohle článku, igelitka, visačka, koš, horizont, košile, jde opravit. Buď na místě za minutu, nebo doma za hodinu. Rozhoduje jen, čí hodinu chcete utratit. Proto na focení žehlím, stříhám visačky a posílám asistenty sbírat igelitky, zatímco všichni koukají na hodinky a modelka chce dom.

Photoshop je skvělý na to, co nejde vyfotit. Oheň v historické továrně, blesk z rozvodné skříně, město za obzorem. A je mizerný na to, co jste vyfotit zapomněli. „Se to pak vyretušuje“ patří k ohni. K košili patří žehlička.

Kde se to naučit?

Co nechat strojům, co si nechat a jak to poskládat, aby fotka pořád vypadala jako vaše, je celé ve videu Retuše 5.0. Od RAWu po grading, včetně toho, kdy retuš ani nezačínat.

Retuše 5.0

A protože světlo se překresluje ze všeho nejhůř, je tu Světlo 4.0. Jak nasvítit tvar na místě, aby pak nikdo nemusel být malíř. Je v předprodeji za 1 290 Kč a 29. listopadu se objeví ve vaší Knihovně.

Světlo 4.0

Kdo chce vidět, co dnes v retuši udělá stroj sám a kde to drhne, najde to v záznamu semináře AI pro fotografy 2027, v bloku Postprodukce v roce 2027.

Záznam semináře AI pro fotografy 2027

Nebo si to nechte pak vyretušovat. Někým jiným. Pošlete mu i tu košili.

Tohle téma učíme podrobně tady

Výukové video Retuše 5.0
  • Konec retušérského otroctví. Přichází nová éra postprodukce.

2 990 Kč

Seminář Online seminář: AI pro fotografy 2027
  • Online, odkudkoliv
  • Záznam online semináře

1 990 Kč

Seminář Mistrovský výcvik: Světlo 2027
  • 22.02. - 26.02.2027
  • Praha
  • Volná místa

17 990 Kč

Další články

Retuše 5.0